Navigace: Julius Robbertos > Povídky > Zpověď intimního kadeřníka.

Zpověď intimního kadeřníka.

Po vyučení jsem nastoupil u nás ve městě do velkého kadeřnického salonu a strávil jsem tam více než dva roky, když přišla krize a já jako nejmladší vylítnul první.

Tak jsem se přihlásil na pracáku, odolal nabídkám na otevření živnosti a dle potřeby jsem svým známým chodil udělat novou hlavu.

Jednou mě řekla jedna klientka, že starý Mauer shání někoho na práci, je mu přes šedesát a už nestačí.

No, váhal jsem, neměl zrovna nejlepší pověst, ale chodily k němu ke zlosti bývalého pana vedoucího ty nejmovitější klientky.

Nakonec jsem se šel zeptat,  byl jsem přijat s otevřenou náručí a dostal jsem velice výhodnou nabídku na podíl ze zisku.

Práce bylo opravdu dost, kromě mojí maličkosti tam byl jen pan Mauer a jedna starší paní na umývání. 

Paničky byly stále více chtivé abych je dělal právě já, starý Mauer si mnul ruce nad výdělkem a i já jsem byl najednou stále při penězích.

Prostě úplná idyla.

Uplynulo skoro půl roku a jednou, když bylo volno poslal Mauer tu paní pro svačinu a mě zatáhl do svého kumbálku.

No a začal o tom, co vím o takzvaném intimním kadeřníkovi.

„Nic,“ odvětil jsem, „ženské si to dneska už dělají samy.“

„Je vidět, že jsi na velkém omylu. Oficiálně se to v holičství nesmí dělat, z hygienických důvodů ale nikdo nemůže zakázat, aby někdo šel k někomu na návštěvu.“

„A vy po mě chcete, abych chodil na takové návštěvy?“ divil jsem se.

„Podívej, to je tak,“ pokračoval v lákání, „paničky tě mají omrklého, jsi mladý a jim stejně nejde o nic jiného, než aby cítily jak se jich dotýkáš, nebo hladíš“.

„Já nevím,“ kroutil jsem se, „brát za to peníze.“

„Žádné brát nebudeš,“ odvětil, „paničky přijdou druhý den sem a zaplatí si normálního kadeřníka, ve vší počestnosti.“

„Copak to vydržím, dívat se jim do rozkroku?“

Začal jsem protestovat a Mauer mě hned zasvětil do podrobností.

Svůj klenot jsem si měl zabalit do takového futrálu, jeho výroby, který se přivázal kolem pasu a na něj navlékly slipy.

Ať potom dělá co chce, zvenku to není vidět.

„A pamatuj, nikdy žádná soulož, nesmíš se dát přemluvit, za žádných okolností, rozumíš!“ napomenul mě.

No, bylo mě pětadvacet, žádnou ženskou jsem neměl, tak jsem řekl že to teda zkusím.

A tak začalo zacvičování.

Dostal jsem štětku a mýdlo, sadu jednorázových strojků, nějaký balzám po holení a spoustu rad, jak se mají chloupky upravovat.

Nikdy bych neřekl, že je to taková věda.

Jedinou změnu jsem prosadil, že místo štětky a mýdla budu používat gel na holení a roztírat ho rukou.

Mauer prohlásil, že je to opravdu inovativní, že si paničky přijdou na své. No já samozřejmě nevěděl proč. Neřekl mě to, že prý uvidím.

 Moje první zákaznice byla starší, asi pětapadesátiletá dáma.

Dle objednávky jsem v šest večer zazvonil, zavedla mě do ložnice, svlékla si kalhotky a já na postel natáhl igelitovou plenu, na ní ručník.

Dáma na ručník ulehla, roztáhla nohy a já poprvé zíral do ženského klína.

Navlhčil jsem její chloupky vodou nanesl gel a začal pomalu a důkladně roztírat rukou aby chloupky byly pěkně měkké a vláčné.

Dáma nechtěla žádné ornamenty, pouze vyholit a já z jejího pahorku sjel rukou do  klína a roztíral pěnu z gelu.

Samozřejmě v tak úzkém prostoru se občas stalo, že jsem přejel i přes střed jejího klínu.

Dáma ležela, zavřené oči a vzrušeně dýchala. Klín se jí nějak jakoby pootevřel a na vrcholku byl nějaký kousek kůže.

Přejel jsem přes něj, abych stáhl pěnu, když dáma prudce vydechla, sevřela nohama mojí ruku a celé její tělo se začalo jakoby cukat.

No co jsem měl dělat, čekal jsem až mě ruku pustí.

Po chvíli nohy roztáhla a já dokončil mydlení, vzal strojek a začal její porost likvidovat.

Otřel jsem její klín od zbytků pěny a roztíral po něm balzám.

Opět, jak jsem se dostal k tomu kousku, který byl jakoby trochu zvětšený, dáma mě požádala, abych tam ten balzám hodně vtíral.

Vyhověl jsem, náš zákazník je náš pán a ona najednou sebou škubla, začala chroptivě dýchat a celý klín zdvíhala proti mojí ruce.

Chytla mojí ruku a cpala si ji někam níž do takového mokrého otvoru a já pochopil poprvé v životě, co je to ženský orgasmus a že ten otvor je její pochva.

Posléze uklidněná, vstala, navlékla si kalhotky a spokojeně řekla, že takové služby bude objednávat častěji.

„Vyrovnám se s panem Mauerem, jako vždy?“ otázala se a já přitakal.

Poklidil jsem svoje věci a při loučení strčila mě něco do kapsy. Až doma jsem zjistil, že mě dala dvoustovku.

 Druhý den jsem se Mauerovi pochlubil jak jsem dopadl a donesl mu tu dvoustovku.

Prý si ji mám nechat řekl, že co dají zákaznice bokem, je moje.

Netrvalo dlouho a měli jsme tolik objednávek, že jsem byl zadaný až měsíc dopředu.

Už jsem nebyl tak přitroublý jako poprvé, na internetu jsem se pořádně seznámil o ženském přirození a rafinovaně přiváděl zákaznice do stavu vzrušení.

Některé to prožívaly i vícekrát a vášnivě mě přemlouvaly k souložení.

Poučen Mauerem jsem statečně odolával, i když někdy, zvláště u těch mladších paniček to se mnou také dosti cloumalo.

Během roku jsem si koupil sice ojetý, ale zachovalý automobil a vybavil jsem si můj malý byteček dle svého gusta.

Pak jsem dostal zakázku u jedné paní, která za mých mladých let bydlela vedle mých rodičů.

Už jsem prováděl natírání balzámem, když do ložnice vešla její dcera Marcelka, moje bývalá spolužačka.

Zrudla, dívala se na mámu, pak na mě a prý, „mami to nemůžeš říct, já ti strojek půjčím.“

Ta ji napomenula, ať nemluví do toho, čemu nerozumí.

Marcelka se nafouknutě odporoučela a já byl pro ni vzduch.

Nějakou dobu šlo všechno při starém a pak jednoho večera, v sobotu se ozval zvonek, jdu otevřít, za dveřmi Marcelka, prý potřebuje se mnou mluvit.

Tak jsem ji pozval dál, posadila se v obýváku, zrudla a nevěděla jak dál.

Sedl jsem si proti ní do křesla a pobídl ji co má na srdci.

No, spustila, prý jestli to mám zapotřebí.

„Já ne, ale dámy si to přejí a tak dělám pouze svoji práci,“ odvětil jsem.

„To musíš souložit s každou ženskou?“ vybuchla vztekle.

„Nic takového Marcelko nedělám, já jsem kadeřník, ne gigolo.“

„Kromě  holení nic nedělám.“

„Viděla jsem na mámě jak jí to dělalo dobře,“ začala plačtivě.

„No to dělá dobře většině zákaznic, je to přirozené a není na tom nic vulgárního,“ oponoval jsem jí.

„Prosím tě jsi vůbec mužský, dívat se na ženskou jak se před tebou svíjí s roztaženýma nohama, to se dá vydržet?“ 

Rozhořčená, zrudlá na mě koukala jako na zjevení, tak jsem vstal a donesl jí ukázat Mauerův vynález.

Celá rudá to zkoumala, „to do toho musíš schovávat?“

„Musím,“ usmál jsem se, „protože přece jenom jsem mužský.“ 

Donesl jsem z ledničky láhev vína, nalil jsem a přiťukli jsme si, že jsme se po tolika letech uviděli.

Byla jako já svobodná, bez kluka a pracovala někde v administrativě.

Přesedl jsem si vedle ní, vzpomínali na doby, kdy jsme spolu spávali ve stanu a Marcelka najednou se na mě šelmovsky podívala a prý „to by sis teď netroufl, spát se mnou ve stanu pod jednou přikrývkou.“

Teď zase já zrudlý, přemýšlel co jí mám odpovědět, ale ona šelmovsky vzala Mauerův vynález,  „oblékl by sis ho?“

„To jako teď,“ zblble jsem se zeptal.

„Ale ne do toho stanu,“ smála se.

„A kdybych ho neměl?“ škádlil jsem ji a Marcelka se ke mně přitlačila, chytila rukama okolo krku a přisála se na moje rty.

Nepřipravený, jsem lapal po vzduchu a rudý jsem byl jako krocan.

„Tak by takhle dopadlo,“  konstatovala po chvíli, jak mě pustila.

Jo tak tohle chce, řekl jsem si a pro změnu jsem zase dusil polibkem Marcelku.

Přitisknutá ke mně, cítil jsem mladá ňadra jak se na mě tlačí a já si říkal, že bez toho vynálezu pana Mauera to dneska dobře nedopadne.

„Radku,“ začala mazlivě, „víš já se holím sama, ale nezkontroloval by jsi to jako odborník a ještě mám potíže s podpažím, víš, ty to přece umíš, že mě pomůžeš.“

„Nejsi objednaná,“ snažil jsem se z toho vyvléci, ale Marcelka, že ne, že přece není zákaznice, ale holka z mládí.

„Jenom?“ otázal jsem se a Marcelka, že to záleží na mě.

Jasně že jsem byl nažhavený a tak jsem ji zavedl do ložnice, kde obdivovala moji manželskou postel, prý proč dvojlůžko, když jsem sám.

Já nachystal nádobíčko, natáhl igelit, ručník a zavelel, tak se svlékni.

Zčervenala a začala se svlékat, pak zůstala jenom v kalhotkách a v podprsence a prý dál to sama přede mnou nedokáže.

Uložil jsem ji zadečkem na ručník, stáhl kalhotky a Marcelka studem držela nohy u sebe jako klíště.

„Ještě podprsenku,“ zašeptala, ale já že to není potřeba, že do podpaží se dostanu bez problémů.

Přitáhla mou hlavu ke svému obličeji, jemně kousla do mého nosu a prý řekla ještě podprsenku, jestli neposlechnu, tak mě kousne do nosu opravdově.

Nechtěl jsem přijít o nos, tak jsem rozepnul s obtížemi podprsenku, stáhl ji a v tom mě popadla taková vášeň, že jsem se přisál na růžová poupata na vrcholcích ňader, líbal místečko vedle místečka, rukama hladil a hnětl.

Marcelka hladila mojí hlavu a já cítil jak poupátka začínají tvrdnout, Marcelka tuhnout a věděl, že každou chvíli bude v orgasmu.

Náhle přitiskla moji hlavu na ňadra, prudce vydechla, pak lapala po dechu, tělo ztvrdlé a třesoucí se.

Počkal jsem až se uklidní, hladil jsem ji a snažil se dostat svou hlavu z obklíčení.

Posléze povolila ruce a já ji začal dlouze líbat, hladit a stírat z očí slzičky.

„Co se to stalo?“ vydechla.

„Teď víš po čem jdou zákaznice,“ zasmál jsem se.

„Ty jim líbáš prsa?“ rozčileně se otázala.

„Ale ne, žena má na těle velké množství bodů které se snadno vzruší, prsa, pokud tam nemá chloupky zásadně nedělám.

A už vůbec zákaznice nelíbám.“

„Fuj to jsem si oddechla,“  ulevila si Marcelka.

„Tak a teď se dám do práce, zvedni ruce a chytni se za ně za hlavou dirigoval jsem.“

„No není to v podpaží tak zlé,“ povídám a navlhčil jsem zbytky chloupků, rozetřel gel a strojkem stahoval chloupky.

Potom jsem utřel podpaží a natřel balzámem.

„A je to,“ povídám, v tom mě její ruce chytnou jako chapadla chobotnice a už je znovu přisátá na mých ústech.

Tiskli jsme se k sobě, líbali se jak o závod a po chvíli jsem řekl, že jdu udělat kontrolu dolů.

Zrudlá, neochotně si nechala roztáhnout svoje nohy a já se mohl koukat na mlaďounkou lasturku, celou už značně vzrušenou.

No bylo to něco jiného než u těch starých zákaznic.

„Mám to dobře vyholené?“  zeptala se zastřeným hlasem.

„Nahoře by to šlo, ale co tadyhle,“ a zatahal jsem ji za chloupky, které zapomněla na bocích svojí lasturky.

„Au, taháš mě,“ zakňourala, „když tam dobře nevidím.“

„Proto dámy na to volají odborníka,“ odvětil jsem a začal s přípravou na holení.

Jak jsem jí roztíral pěnu, viděl jsem jak se jí vrcholek lasturky zdvihá a když jsem přes něj přejel dlaní, Marcelka sebou škubla.

Pěkně jsem vyholil klín, osušil a natřel balzámem.

Potom jsem se sklonil, vzal vrcholek do úst a hrál jsem si s ním.

Klín se v rozkoši začal zvedat vzhůru a Marcelka přerývaně dýchala, chvílemi zasténala, aby v zápětí se zkroutila ve víru orgasmu. 

Nohama sevřela mojí hlavu, nastavovala jazyku celou lasturku a tiše sténala.

Nelenil jsem a uvolnil svého kamaráda ze sevření a začal ho tlačit do mokré dírky.

Šlo to velice ztuha, musel jsem vynaložit celou svojí sílu, než jsem ho zapasoval celý dovnitř.

Byl v tom těsném objetí jako ve svěráku, až to bolelo.

Začal jsem krátkými přírazy v dírce řádit, když Marcelka najednou zasténala, snažila se ode mě utéci, aby v zápětí se svým klínem zvedala proti mému kamarádovi.

Celý pohlcený vášní jsem zrychloval, funěl námahou a Marcelka se znovu dostala do víru vzrušení.

Dírka se stahovala, Marcelka trhaně sténala, rukama mě tiskla zápěstí, já začal sténat a stříkat do ní celý svůj obsah.

Ještě chvilku setrvačností jsem pokračoval, pak kamarád chtěl spát a já se překulil vedle Marcelky, a začal jsem se s ní mazlit.

Při pohledu na svého kamaráda jsem až v tomto okamžiku zjistil, že je na vrcholku od krve. Políbil jsem Marcelku a šeptal do ouška, „to jsi nemohla říct, že jsi byla pannou?“

„Ty bys možná potom nechtěl se mnou být,“  zašeptala a pak rozpustile se zasmála.

„A stejně jsi všechno do mě vypustil, teď si mě budeš muset vzít, miláčku.“

„Ty mazaná opičko, tak tě chytím a už tě nepustím,“ řekl jsem a pevně ji na sebe přitiskl.

Zavřela oči a stulená v mojí náruči spokojeně málem vrněla.

No  nebudu lhát a přiznám, že ten večer jsme se spolu ještě několikrát seznamovali, než Marcelka z toho všeho už utahaná, usnula v moji náruči.

 Ráno jsem potichu vstal, přikryl řádně moji návštěvnici, osprchoval se a začal chystat snídani.

Naservíroval jsem to pěkně na stůl, a šel budit Marcelku.

Políbil jsem ji na tvář a ona zamručela, „je neděle tak proč mě mami budíš?“

Náhle otevřela oči, co otevřela, ony vypluly jak slimákovi tykadla, zcela neschopná pochopit kde se ocitla a až zaostřila zrak na moji maličkost, zrůžověla, našpulila pusu v očekávání mého polibku.

„To jsme to řádili,“ řekla provinile, „ale za to můžeš ty, neměl jsi mě nalévat víno.“

„Vidíš,“  zasmál jsem se „a teď si mě budeš muset vzít. Jdi se vysprchovat a přijď na snídani, nebo to bude studené."

„Kša, kša,“  odháněla mě, prý ji nemusím očumovat.

Počkal jsem na ni v kuchyni, přišla celá růžová po sprchování a prý to si dá říci, takovou obsluhu.

Co řekneš doma, sondoval jsem.

„No co, jsem přece dospělá a potom, řeknu mámě, že to zavinila sama, neměla se nechat doma holit.“

Dojedla, podepřela si bradu a přemýšlivě na mě hleděla.

„Co vymýšlíš?“ zeptal jsem se.

„No, já přemýšlím, jestli ti to holení dovolím. Nemáš co očumovat cizí klíny, když máš jeden doma.“

„Prosím tě,“ zasmál jsem se, „copak mě můžou vzrušovat staré ženské, když mám doma mladou, jo, kdyby to byly holky ve tvých letech, to by byla jiná, ale ty se holí samy.“

Mlsně konstatovala, jsou hloupé, neví o co přichází.

Pak zrůžověla a prý „Radku, mě se zdá, že mě dole povyrostly chloupky.“

„Nech si zajít chutě, v neděli nedělám," odvětil jsem.“

Ještě chvíli jsme prováděli ústní souboj, než se Marcelka rozhodla, že půjde domů si to vyřídit. 

Podal jsem jí rezervní klíče od vchodu a bytu, ona se na mě vážně podívala a prý, „znamená to že můžu s tebou zůstat?“

„Ne,“ povídám, „předem musíš zazvonit, co kdybych holil nějakou mladou kočku.“

Vyprskla, dala mě pusu a zmizela domů.

Mohl jsem ji zavést autem, ale takticky jsem se nechtěl vyskytovat v blízkosti jejích rodičů.

 

Komentáře

Přidat komentář

* Jméno:Email:
Text komentáře:
 
 Emailová adresa nebude zveřejněna. HTML kód není akceptován, odkazy nejsou aktivní!
 TIP: Reagujte na komentáře kliknutím na jejích pořadové číslo "př.[41]"
© robbertos.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma