Navigace: Julius Robbertos > Povídky > Vášnivá letní noc.

Vášnivá letní noc.

Jednou v létě jsme si zamluvili týdenní dovolenou v malém horském hotýlku.

Protože prázdniny teprve začínaly, byl hotýlek poloprázdný.

Ubytováni jsme byli v pěkném dvoulůžkovém pokoji s vlastní sprchou a záchodem.

Hotýlek byl celý ze dřeva a když si někdo na pokoji kýchnul, slyšeli to i o tři pokoje dále.

Jednou na večeři se objevil nový pár, kluk s děvčicí, věkově okolo dvacítky.

No a večer jsme zalezli na pokoj, manželka si četla a já zavřel oči a usnul.

 Pojednou manželka zatřásla mým ramenem a prý, „slyšíš?“

„Co?“ nechápavě jsem se rozespale zeptal.

„Poslouchej a nechrň,“ napomenula mě.

A opravdu, nad námi se ozývaly rytmické zvuky, ženské výkřiky a sténání.

„Teda ty si dávají,“ usmál jsem se, „no jsou mladí.“

„Ty to vydržíš poslouchat?“ udiveně se mě moje polovička zeptala.

„No a co mám podle tebe dělat, mám mu jít na pomoc?“ namítl jsem.

„No to by si holka pomohla,“ ironicky poznamenala ta moje.

Chvíli jsme poslouchali zvuky milování shora, když ta moje už plačtivým hlasem zaútočila.

„Jsi vůbec chlap, když tě to nechá klidným?“

„Aha,“ hlesl jsem, „no jo, ale já takovou rychlost nestihnu, nechceš jít raději nade mě, třeba ty to stihneš?“

„Jo to by se ti líbilo,“ prohlásila, „já budu dřít a pán se bude válet.“

 Zmizela v koupelně a po chvíli se objevila v rouše Evině a zalezla pod peřinu.

Zvuk shora se ozval výkřikem a sténáním a pak bylo ticho.

„A máš po radosti,“ zasmál jsem se, „už budou spát.“

„Ale ty ne, potvoro a dej se do práce,“ napomenula mě.

Nemyslete si, že moje žínka nestála za hřích, byla velice pěkná, ale já dával přednost domácímu prostředí.

A tak jsem začal s líbáním, hlazením, tak jak se to patří a když jsem se uvelebil hlavou na prsou a mazlil se s bradavkami s hora se ozval opět rytmický zvuk a výkřiky rozkoše.

„Nech toho a dělej,“ rozhodla ta moje a já rychle sjel do jejího klína a zabořil svůj klenot do dírky.

Objala mě nohama a vzrušeně šeptala, „dělej, aspoň se snaž jako oni.“

Jí se to lehce řeklo, ale já to dělal pomaleji asi tak jedna ku třem.

Přesto, má ženuška drážděná zvuky se shora a mojí snahou se také začala zmítat v rozkoši, ale místo výkřiků jen chraptivě přikazovala, „rychleji, dělej to rychleji“ a ze mě už se pot valil málem proudem.

Nicméně  jsme to dokončili v čase kdy skončili i ti nad námi a já spokojený, že už jsem splnil manželskou povinnost se skulil vedle mojí ženušky a dlouze ji líbal.

 „Teda, když chceš, tak jsi ještě chlap, doma bych tě k takovému výkonu nedonutila,“ konstatovala spokojeně a zavrtala se ke mně.

„Počkej,“ namítl jsem, „musím se osprchovat, jsem zpocený jako prase.“

„Prase voní jinak,“ prohlásila a odmítla mě od sebe pustit.

No tak jsem to vzdal, dal jí ještě pusu a usnul.

Nevím kolik bylo hodin, když do mě šťouchla a prý „nechrápej, kdo to má poslouchat a jdi se raději osprchovat, jak tak můžeš ležet, to nechápu.“

Zlatá ženuška, z toho si vy mladí, zamilovaní vezměte příklad, také vás to čeká.

 

Komentáře

Přidat komentář

* Jméno:Email:
Text komentáře:
 
 Emailová adresa nebude zveřejněna. HTML kód není akceptován, odkazy nejsou aktivní!
 TIP: Reagujte na komentáře kliknutím na jejích pořadové číslo "př.[41]"
© robbertos.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma