Navigace: Julius Robbertos > Povídky > Štědrý večer.

Štědrý večer.

Zrovna když ukládala víno do vinotéky cinknul zvonek ode dveří.

Vstala, upravila se a šla otevřít.

„Roberte, miláčku, ty jsi přišel?“ zvolala roztouženě a vtiskla mu polibek.

Rychle se svlékal z kabátu a vzápětí stuleni k sobě v obýváku se vášnivě líbali.

„Zůstaneš do rána?“

„Ne miláčku, musím domů, moje ropucha pozvala syna a snachu na večeři, tak musím hrát milujícího otce.“

„Podívej, co donesl Ježíšek mému Robertíčkovi,“ zašišlala a podala krabici.

„Jestli to bude zase nějaká ohavná kravata, tak se picnu,“ pomyslel si.

Otevřel krabici, byla tam ohavná kravata hýřící všemi barvami.

„Ta je krásná miláčku!“ zajásal a přisál se polibkem.

„Tobě také Ježíšek něco donesl,“ upozornil ji a podal jednu malou a druhou větší krabici. 

 „Ach, to je krása!“ zvolala, když otevřela menší krabičku.

„Jsou to pravé české granáty,“ upozornil.

Položila je opatrně do krabičky a nedočkavě otevřela druhou krabici.

„Ta je kouzelná!“ zasténala když uviděla fialkovou průsvitnou noční košilku, „proboha proč tolik utrácíš, víš, že tě mám ráda i bez dárků.“

„Jsou přece vánoce miláčku,“ namítl. 

Zmizela i s košilkou v koupelně a po chvíli jako víla se začala kolem něj točit, oděná pouze v nové košilce.

Pomohla mu odstrojit, sedla si na klín a přisála se na rty.

Pomalu, s rozkoší se mazlil s oblinami ňader, potom ji uchopil, položil na předložku z kůže ledního medvěda a vyhrnul košilku až ke krku.

Rozevřela do široka nohy a nechala se laskat polibky.

Sklouzl do klína, zlíbal celou buchtičku a přisál se ústy na růžový hrášek.

Zasténala, pozvedla klín a po chvíli dráždění vybuchla v záchvatu vzrušení.

Tělo se vypjalo do oblouku, rukama si tiskla ňadra a sténala blahem.

Zvedl jí nohy na svá ramena a vnořil se s rozkoší do rozvášněného lůna.

Znovu silně zasténala a ucítil sevření svého dobyvatele. Tvrdými přírazy útočil uvnitř sametově vlhké jeskyňky.

Cítil jak klín přírazy opětuje a jde mu naproti. Ležela pod ním, ňadra vztyčené, houpající se v rytmu přírazů, hroty nalité vášní.

Hlava, zčervenalá vzrušením byla hluboce zakloněná dozadu a přerývaně sténala blahem. Ucítil blížící se konec, co by za to dal to oddálit. Zasténal a zaplnil lůno výstřikem.

Ještě chvíli pokračoval, než začal dobyvatel měknout. Vyklouzl  a přitiskl se k chvějícímu tělu. Líbala ho prudce, v očích slzičky. „Ty můj milovaný divochu,“ zašeptala roztouženě.

Tulili se k sobě na pohovce, prokládali to polibky, když mu zabloudil zrak na hodiny.

„Proboha, to už je tolik?“ podivil se a začal se oblékat.

„Opravdu musíš miláčku?“ smutně se zeptala.

„Víš jak nerad od tebe odcházím, ale musím, neodpustili by mně to.“

Oblékl se, ještě jednou se políbili a zmizel ve tmě.

Vklouzla do koupelny,osprchovala se a oblékla domácí úbor.

Uklidila v obýváku stopy předchozího řádění, schovala šperk do klenotnice a sedla si k telefonu.

Vyťukala číslo.

„To jsi ty Ludvíčku?“ zaposlouchala se, „chtěla jsem ti navrhnout, jestli nechceš u mne strávit dnešní večer, nebo spíše noc,“ zašveholila.

“Přijdeš, tak se moc těším.“ 

Položila telefon, sebrala noční košilku, v ložnici ji uklidila do zásuvky a vytáhla jinou, červenou.

V kuchyni otevřela ledničku, předsmažené řízky, bramborový salát ze supermarketu přemístila na kuchyňskou linku a začala chystat štědrovečerní večeři.

„Copak asi donese Ludvíček,“ mlsně zapřemýšlela.

Dárek pro něj, kravatu všech barev už měla nachystanou.

 

Komentáře

Přidat komentář

* Jméno:Email:
Text komentáře:
 
 Emailová adresa nebude zveřejněna. HTML kód není akceptován, odkazy nejsou aktivní!
 TIP: Reagujte na komentáře kliknutím na jejích pořadové číslo "př.[41]"
© robbertos.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma