Navigace: Julius Robbertos > Povídky > Krásný víkend vojáka.

Krásný víkend vojáka.

Příběh, který vám chci vyprávět se odehrál někdy v šedesátých letech. Já byl vojín prvého ročníku a na podzim nás nahnali do jednoho JZD na sklizeň řepy.

Ubytováni jsme byli v sousedním městečku v ubytovně na místní plovárně. Dozor zajišťovali dva mladí důstojníci, kteří se starali více o randění s místními kráskami, než o nás.

Měl jsem samozřejmě dívku již z civilu a vzhledem k tomu, že soboty a neděle byly volné, zeptal jsem se správcové, zda by se nenašlo pro mou dívku ubytování.

Dlouze si mě prohlížela a potom se zeptala, zda jsem s ní chodil už v civilu. „Určitě, chodíme spolu již třetí rok,“ odpověděl jsem.

„Tak ji napište ať přijede,“ rozhodla.

 No a já v sobotu ráno přešlapoval z nohy na nohu na nádraží a čekal až se objeví motoráček.

Přijel, Marcelka vystoupila, políbili jsme se a já ji zavedl na plovárnu k paní správcové.

Dala nám klíč od pokoje, mě strčila do ruky teplomet, prý v noci je už chladno a prý nemáme zválet obě postele.

Zlatá správcová.

Tak jsem pomohl Marcelce s ubytováním a potom jsme se spolu váleli po posteli, křečovitě se k sobě tiskli a líbali.

Poprvé jsme měli možnost úplného soukromí.

Upravili jsme se a šli na procházku po městečku. Prošli místní hrad, připojené muzeum, v hotelu na náměstí pak povečeřeli a pomalu, zavěšeni do sebe se šinuli na plovárnu.

 Na pokoji jsem zapnul teplomet, na Marcelčin pokyn zhasnul a začali jsme se ze smíchem a škádlením odstrojovat.

Vklouzli spolu do postele, tiskli se k sobě, poprvé ochutnávajíce dotyky nahého těla toho druhého.

Začal jsem se mazlit s  ňadry, tiskl je, hnětl, pusinkoval, mazlil se s  hroty, ztuhlými rozkoší, až pojednou Marcelka hlasitě vydechla, stiskla moji hlavu v náručí a rychle dýchala.

Když konečně povolila, tak jsem ve světle z teplometu viděl na jejích tvářích slzičky.

Líbal jsem tyto slané potůčky, pak ústa, tiskli jsme se k sobě a já se dal na průzkum přízemí.

Nebylo to poprvé co jsme byli spolu, ale bylo to poprvé, kdy jsme se mohli milovat bez obavy, že nás někdo přistihne.

Zabořil jsem hlavu do klína, sál vůni ženství a pokrýval celý klín polibky.

V tehdejší době nebyla žádná sexuální výchova a mladí to dělali vše podle vyprávění.

Jak jsem líbal lasturku, dostal jsem se na vrcholek, Marcelka sebou cukla a rukou mě přidržela nad tímto místem.

Líbal a mazlil jsem se na tomto místě, Marcelka hlasitě dýchala, stále rychleji, až potom prudce vydechla, sevřela mě hlavu nohama a její bříško se prudce zdvíhalo v záchvatu vzrušení.

Já byl také celý nažhavený, vytáhl jsem kapesník, položil vedle nás a začal se cpát do vlhké dírky.

Šlo to velice ztuha, Marcelka se ještě kroutila ve vzrušení a já za malou chvilku ucítil, že jsem vnikl dovnitř až na doraz.

Opřený nad Marcelkou jsem ji začal líbat.

Objala mě rukama a zašeptala, „já tě cítím někde v půlce břicha.“ 

Začal jsem dírkou projíždět pomalu, pěkně až od začátku a zpět do konce, zaslepen vášní začal zrychlovat až Marcelka znovu začala prudce dýchat a šla dírkou naproti.

Cítil jsem jak kloužu ve velice těsné a vlhké dírce, že mě to až bolelo. Najednou Marcelka slabě vyjekla „ aúú“ přitiskla se ještě více a já ucítil, že  dírka už není tak těsná a začal řádit jak smyslů zbavený.

Když jsem ucítil, jak se blíží můj konec, rychle vyjel ven a chytil vše do kapesníku.

Udýchaní, leželi jsme u sebe tiskli se k sobě, líbali se jako o závod a šeptali si zamilované nesmysly.

Samozřejmě, čas nám určený jsme museli využít a tak po náležitém odpočinku mého přirození jsme se zase začali mazlit a připravovat na pokračování.

Když jsem uviděl, že Marcelka je už řádně nažhavená, posadil jsem si ji na sebe, opatrně zasunul přirození do dírky a klouzal dovnitř.

Už to šlo o hodně lépe a Marcelka, která to takhle ještě nedělala se rychle učila, krásně začala na kolíku klouzat a já si hrál s ňadry, díval se, jak ve světle z teplometu se krásně  pohupují před očima a snažil jsem se, asi úspěšně ji hladit vršek lasturky.

Marcelka, začala zprudka vydechovat, hlavu měla zvrácenou dozadu a rychle se přirážela celou silou na můj kolík.

Potom prudce ještě jednou vydechla a svalila se na moji hruď.

Přisátá k mým ústům ležela nehybně a celá se chvěla.

Tak jsem roztáhl více svoje nohy a začal prudce do dírky vnikat.

Marcelka, hlavu položenou vedle mojí jenom při každém přírazu hlasitě vydechla.

To že jsem se již předtím jednou vyprázdnil, prodloužilo moji schopnost pokračování a já prožíval ten krásný pocit klouzání v mokré dírce, poslouchal jsem mlaskání, když kolík dorazil až na konec, a zcela pod vlivem tohoto okamžiku jsem málem zapomněl utéci a tak místo kapesníku to schytala Marcelka na zadeček.

Snažil jsem se očistit její zadeček vlhkým kapesníkem od předchozího výstřiku a Marcelka aby se nenudila, kousala mě do brady a lechtala špičkami ňader.

Dokončil jsem rozmazávání mokřiska na zadečku, převrátil jsem ji na bok a tiskli jsme se k sobě jak to šlo nejvíce.

Mrzelo nás, že se musíme podřizovat, nějakému vrtochu přírody a čekat, až se zase budeme schopni milovat. Nejraději kdyby to mohlo trvat věčně.

 Po nucené přestávce, když se kolík zase cítil při síle, jsem Marcelce zvedl nohu přes mojí a jak jsme leželi přitisknutí vedle sebe, zavedl ho zepředu do dírky.

Podívala se na mě překvapeně a pak vášnivě přitiskla klín na kolík.

Po chvilce klouzání v mokré dírce začala Marcelka lapat po dechu, aby posléze s tichounkým sténáním začala prudce se přirážet proti kolíku.

Trvalo nám to opět o trochu déle, než jsem se vypakoval ven a již připraven, zachytil náklad do kapesníku.

„Budeme pokračovat?“ zeptal jsem se Marcelky, a ta slastně řekla, „až do rána.“

Skutečnost však byla poněkud jiná než jsme plánovali a než skončila nucená přestávka, usnuli jsme si v náručí.

Ráno se Marcelka musela celá umýt od toho jak jsem ji v noci popatlal zadeček a já zjistil na kapesníku růžové skvrny od krve.

Tak jsem se oblékl, odešel do jídelny, paní správcová mě dala dvojitou porci snídaně a potom jsme se s Marcelkou na pokoji společně najedli a vypravili se na procházku po městečku.

Marcelka si stěžovala jak ji dole všechno bolí a já také cítil na mým klenotu značné opotřebování a na záchodě viděl na něm modřiny.

Po obědě musela Marcelka na vlak, uklidili jsme pokoj, vrátili teplomet, zaplatili útratu a pak jenom čekali na příjezd motoráčku.

Domluvili jsme se na tom, že pokud to naše milování projde bez následků, napíše mě Marcelka v dopise, že „jinak je doma vše v pořádku.“

Skoro měsíc jsem na tuto zprávu netrpělivě čekal. Ano, vše bylo doma v pořádku. 

Tak a teď jsem zvědavý jaké připomínky bude k tomu moje ženuška Marcelka mít.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

* Jméno:Email:
Text komentáře:
 
 Emailová adresa nebude zveřejněna. HTML kód není akceptován, odkazy nejsou aktivní!
 TIP: Reagujte na komentáře kliknutím na jejích pořadové číslo "př.[41]"
© robbertos.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma