Ano, pane doktore.

Bylo téměř deset hodin večer. Odšoural se s třetím šálkem kávy ke stolu, znechucen odsunul skripta a pomalu srkal horkou kávu.

Z předsíně slyšel klapnutí vchodových dveří.

„Aha, máma je zpátky z práce“ pomyslel si.

Po chvíli uslyšel její kroky a otočil se na židli, „Ahoj, jaké to bylo v práci?“

„Blázinec,“ odpověděla unaveně, „a k tomu průšvih, že nevím jak z toho.“

Zpozorněl. „Co se děje, povídej?“

„Nemůžu jet na to soustředění, vrchní mě nechce pustit, protože dvě holky vypadly. Jedna nemocná a druhá s děckem.“  Povzdechla si, „co teď, bez zdravotníka tam nemůžou?“

Ustaraně se na ni díval, „nemůže tam jet někdo místo tebe?“

Zamyslela se, „to může, ale kde chceš teď večer někoho na zítra sehnat?“

Seděli tiše a přemýšleli jak to zařídit.

Zeptala se, „máš příští týden praxi?“

„Ne, jen v úterý a čtvrtek přednášky,“ řekl mechanicky.

„Ty Laďko, nejel bys tam místo mě? Vždyť už jsi skoro doktor?“ zeptala se a dodala, „učit se můžeš i tam.“

Usmál se a namítl, „ale mami, vždyť tam budou samé puberťačky, myslíš že by to kantoři chtěli?“

Ustaraně si povzdechla, „budou muset, nic jiného neseženou, připravím ti věci a nech už toho šprtání a jdi spát.“

Na druhý den zrána pak kráčel vedle mámy k autobusu a vůbec se netěšil na překvapení, které jim máma nachystala.

Autobus stál přistavený, kolem se rojily holky, ukládaly lyže a opodál stály kantorky.

„Ahoj Máňo, ty máš na nošení i pomocníka?“ halasně uvítala mámu vedoucí  a máma ustaraně vydechla, „Zuzko, je průšvih, nemůžu s vámi jet, vrchní mě nepustila.“

Nastalo hrobové ticho.

„Co budeme dělat?“ zoufale se rozhlíží vedoucí, „teď nikoho neseženu!“

„Proto vedu pomocníka, pojede s vámi Laďa, je medik, před promocí, tak klidně tam může místo mě,“ rozhodla máma a  on viděl, jak všechny učitelky si ho zoufale prohlíží.

„Máňo, proboha, jsou to samé puberťačky, to ho tam pustíš?“ polohlasem se zeptala vedoucí.

„Znáš lepší řešení?“ také polohlasem odpověděla máma.

„Jenom na něj dej pozor, ať ho nějaká nesvede a není průser,“ zaprosila a vedoucí slíbila, „budu ho hlídat jako cerberus.“

Připojil se ke skupině kantorek, navzájem se představili a zahnali chumel holek do autobusu.

Tam potom vedoucí seznámila osazenstvo, že tentokrát s nimi nepojede zdravotní sestra, ale doktor Mrázek.

Okamžitě se stal středem pubertální zvědavosti všech dívek a chvílemi měl pocit, že jej očima svlékají.

Přijeli na horskou chatu, dostal mámin pokoj a prý se celý štáb sejde za hodinu v jídelně.

Uložil si věci, prohlédl pokoj, vedlejší karanténní pokoj a odebral se do jídelny.

Usadili se a vedoucí začala rozdělovat úkoly.

„Jo holky a když bude některá z vaší skupiny potřebovat na ošetřovnu, tak půjdete s ní. Nechci, aby uváděla Ladika do rozpaků,“ nařizovala.

Samozřejmě se kantorky rozesmály vidinou, červeného medika před vnucující se holkou.

Až na jednu. Původně myslel že je to jedna ze školaček a až později zjistil, že je to taky kantorka.

„Já bych se tak nesmála,“ řekla ustaraně, „ to budeme držet stráž celou noc u dveří ložnic?“ namítla.“

Nedá se nic dělat, tak se bude Laďa na noc zamykat,“ rozhodla vedoucí.

„A když někdo zaťuká?“ začala Heda znovu.

„Nesýčkuj, „ napomenula ji vedoucí a obrátila se na něho, „ Laďo, musíš si dávat sakramentský pozor, to už nejsou blbé holčičky, mají sexuální výchovu a touží ji vyzkoušet v praxi, tak se musíš držet zpátky.“

Usmál se a namítl, „nepřijel jsem pro nějakou avantýru a svoje jsem si zažil už na praxi, v tom bych neviděl problém.“

„Fakt?“ vystřelily kantorky a hned, „vykládej o tom!“

„Ale dámy,“ zasmál se, „existuje také lékařské tajemství!“ 

Dva dny měl vcelku pokoj. Vždy si pokecal se správcem, uvařil si kávu a učil se.

Jediný zásah byl namožený kotník a pod dozorem kantorky to proběhlo v klidu.

Třetí den večer, už bylo devět hodin pryč a chata spala, ozvalo se zaťukání.

„Dále,“ zavolal a šel se podívat kdo to je.

Byla to jedna ze studentek, zčervenalá a že má problém.

„Teď, večer?“ otázal se, „to jste nemohla přijít dopoledne?“

„Když mě se udělalo něco na těle, třeba by mě poslali domů, tak jsem to nechtěla profesorce říct," namítla.

„A co se vám stalo,“ vybafl na ni, tuše nějakou čertovinu.

„Můžu dál?“ zeptala se rozpačitě „tady na chodbě?“

Ustoupil, vešla a začala si rozepínat halenku.

„Podívejte,“ řekla plačtivě.

Skutečně, měla na ňadru, napolo skrytém podprsenkou tmavý flíček, ohraničený rudým okrajem.

„Strašně to bolí, když se toho dotknu,“ upozorňovala.

Přitáhl si ji blíže ke světlu, podíval se a šel si sednout.

„Oblečte se,“ nařídil suše.

„Vy to ani neprohmatáte?“ zeptala se udiveně.

Otočil se na židli, „ nepotřebuji to prohmatávat slečno. Anilin obsažený v inkoustové tužce a rtěnka opravdu nepatří na ňadra mladé dívky. Budete mít hodně problémů než to ze sebe smyjete. A můžete jít spát.“

„Co se tady děje?“ ozvalo se od pootevřených dveří.

„Pojď dál Hedviko, tvoje žačka měla problém, ale už je vyřešený, je zcela zdráva,“ usmál se a ukázal dívce aby zmizela.

Uklidil věci na druhé židli, „ pojď si na chvíli sednout, stejně mám pocit že se mě vyhýbáš.“

Vstoupila ostýchavě, jako do tygří kece a usadila se.

„Víš kolik mám s tou smečkou práce? Vůbec se ti nevyhýbám,“ rozhořčeně namítla. „S čím přišla, smím li se zeptat.“

Zasmál se, „ pomalovala si ňadro inkoustovou tužkou a myslela že ji na to skočím.“

S pobavením sledoval, jak Hedvika zčervenala.

„A co ty?“zeptala se.

„Poslal jsem ji umýt, ale to jsi už slyšela.“

Vzdychla si „proč já mám pořád strach, že tě některá svede.“

Chvíli se na ni díval a usmál se, „ nejsem vysazený na školačky, mám rád dívky přiměřenější mému věku.“

Zamyšleně hleděla do země, „ máš nějakou?“

Namítl, „řekl jsem že mám rád, ne že mám.“

Chvíli ji prohlížel, zjistila to a celá zrudla.

Zeptal se, „ a ty jsi sama, nebo se budeš vdávat?“

Pokrčila rameny, „na pajdáku jsem chodila s klukem, vypadalo že se budeme brát, pak dostal umístěnku do Prahy a po čase já esemesku, že se žení, že mám zapomenout.“

„Proto chodíš tak zamyšlená,“ povzdechl si, „nemůžeš zapomenout, že?“

Vstala.

„ Půjdu, na toho v Praze jsem se vykašlala, už je to za mnou, tak dobrou noc.“

„Nechceš si se mnou vypít kávu?“ zeptal se.

„Teď v noci? "

“Budu u skript sedět nejméně do dvou,“ namítl.

Sedla si a s úsměvem se dívala jak připravuje kávu.

„Bude to jenom rozpustná,“ upozornil, „nechce se mě s tím dělat.“

„Kam půjdeš po promoci?“ zeptala se.

„Na obvod, jako praktický,“ odpověděl.

„Doktor Weinwirt jde do důchodu, tak se zaučuji a přeberu jeho praxi.“

„To je dobrý,“ zasmála se, „já chodím právě k němu.“

Zaváhala, stoupla si, šelmovsky se na něj podívala, „pane doktore, myslím že se mě udělalo něco na těle, můžete se na to podívat?“

Položil opatrně šálky s kávou na stůl, přistoupil k ní, podíval se na její zčervenalý obličej a řekl, „už to vidím, hned to spravíme,“ objal ji a přisál se na ústa.

Nečekala to, tak se dusila v objetí a ruce se nějak samy od sebe ovinuly okolo jeho hlavy.

Nechal ji vydechnout „je to lepší, stačí?“ zeptal se.

Stále ho objímala a zašeptala, „ne, nepomáhá to, chce to pokračovat,“ a pro změnu dusila zase jeho.

Když konečně klesly jejich ruce dolů, podíval se vážně a prohlásil, „ale opravdu bych tě měl řádně prohlédnout.“

„Musí to být dneska?“ otázala se šelmovsky.“

"Správně bych tě měl prohlížet každý večer,“ prohlásil.

Chvíli přemýšlela a pak řekla, „prosím tě zhasni, jinak bych s tebou nevydržela.“

Sedla si na postel a začala se svlékat.

Vrhl se ke dveřím, zamknul, zhasnul světlo a vrátil se k posteli.

Shodil ze sebe šatstvo a přitulil se k hebkému tělu, které na něj čekalo.

Chapadla ho ovinuly, přitiskla se k němu a tak zasypával polibky obličej, ouška, krk a sjížděl na obliny hebkých ňader.

Kousek po kousku líbal úbočí, tváří se mazlil s tvrdými bradavkami, rukou hladil sametovou kůži a palcem pokoušel jednu z bradavek.

Hedvička trhaně pod přívalem polibků dýchala, rukama tiskla jeho tělo k sobě, až posléze vyvrátila hlavu dozadu, drtila ho v náručí a tiše sténala.

Přitisknutý hlavou na vzdouvající se ňadra čekal až hlavní příval odezní a zatím rukou pomalu  sjížděl přes bříško k hladkému pahorku nad rozvášněným klínem.

Přitáhla si ho ke svému obličeji a zaprosila, „miláčku, prosím, buď opatrný, nemáme kam spěchat.“

Potvrdil polibkem, že rozuměl a sklouzl mezi roztažené nohy.

Laskal se tvářemi s oblinou lasturky, nasával krásnou vůni ženství, až posléze palci rozhrnul lasturku a s polibky se vnořil dovnitř.

Stoupal od vlhké dírky nahoru až k vzrušenému bodu vášně, mnul ho v ústech, dráždil jazykem, zatímco jeho palec jemně dráždil ústí dírky.

Najednou se Hedvice vypjalo tělo do oblouku, klín se vymrštil vzhůru a ona se sténáním zaprosila, „pojď miláčku.“

Nahnul se nad vzrušené tělo a  vklouzl těsnou dírkou do nitra.

Přisál se na rty milované dívky a začal prudce dorážet  v dírce. Hedvičin klín se vymršťoval proti němu, sténala, tiskla se  až s tichým výkřikem sevřela dírku a se zakloněnou hlavou úpěla v záchvatu orgasmu.

Cítil jak kolík se napnul v posledním stadiu před vyvrcholením, tak prudce s ním vyjel ven a proud vláhy tryskal na Hedvičino bříško.

Ještě chvíli se laskali, líbali, objímali a potom Hedvika odběhla do koupelny se osprchovat.

Vrátila se, voněla po koupání a prý, „co s tou kávou, bude už vystydlá?“

„Tak ji vylij a pojď,“ řekl a pozdvihl kraj deky.

Políbila ho na čelo „musíš se učit, zítra je taky den.“

„Nebo noc,“ doplnil s úsměvem.

Prolátlo se to už druhý den při snídani.

Heda, jindy tichá, zamyšlená, byla najednou plná hovoru a vrhala na něho zamilované pohledy.

Kupodivu, ostatní kantorky si toho ani nevšimly, až na vedoucí.

Naklonila se k němu a zašeptala, „tak jsem ráda, že to není některá školačka.“

Zrudnul a začal studovat obsah talíře.

Hned z rána se dal do učení. Večer se toho moc nenaučí.

Jinak den proběhl normálně, pár modřin od pádu na sníh a jedna zvýšená teplota.  

Po večeři se převlékl do pyžama, zalehl a četl si skripta.

Okolo desáté se ozvalo tiché zaklepání a vklouzla Hedvika.

Když ho uviděla v posteli,otočila klíčem,  shodila župan a rychle se zapasovala vedle něj.

Odložil skripta, přitáhl ji k sobě a zašeptal, „to se smí slečno, odlákat studenta od učení?“

Přisála  se na rty dlouhým polibkem a mlsně zašeptala, „Když já jsem pane doktore strašně nemocná, budete mě muset pořádně prohlédnout, od hlavy až k patě.“

Zasmál se, „musí to být až k patě?Nedalo by se to o kousek zkrátit?“

Otírala se mu o obličej, „to musíte posoudit vy pane doktore.“

Zhasnul lampičku u postele.

Ležela se zavřenýma očima na zádech a nechala se pusinkovat od čelíčka, přes bradičku až po ňadra.

Ucítila jeho ústa na bradavce a cítila jak obě bradavky trnou uvolňovanou vášní. Jeho ruka sjížděla do rozkroku, vnořila se do lasturky a hladila ji od vrchu až k vlhké  dírce.

Pojednou ucítila, jak do dírky vnikají prsty a její vzrušený bod na vrcholu lasturky je nemilosrdně drážděn zbytkem ruky.

Prsty ruky přitlačené na horní stěnu zrychlily svůj pohyb a vzápětí se přes ni přehnal uragán vzrušujících pocitů, tělo ji přestalo poslouchat a zhrdla vyrážela hluboké sténání.

Ještě se nestačila z toho vzpamatovat, když ucítila, že celá dírka se zaplnila vetřelcem, prudce útočícím do hloubi.

Vydechla, objala ramena miláčka a ve vášnivém spojení vyrážela klínem proti němu.

Cítil vzrušení které ji hnalo proti němu, prožíval vzdechy z úst své milované a cítil, jak dírka se v novém záchvatu orgasmu stahuje a klín se tlačí na jeho.

Zasténal a vzrušen na nejvyšší míru, prudce vytrhl kolík z lůna rozkoše. Při každém výstřiku na bříško milované se vzrušením otřásl a zasténal.

Leželi pak přituleni vedle se, uklidňovali se polibky a hlazením když pojednou se zeptala, „jak to bude dál s námi, budeme pokračovat, nebo to skončíš?“

Prudce se posadil, „blázníš, nebo si myslíš že pro mě je to jenom chvilková avantýra?“

Přitulil se znovu  a zeptal se, „jak dokončím školu, vezmeme se?“

Políbila ho něžně a zašeptala, „Ano pane doktore.“ 

Vše jednou skončí. Bez ohledu na poťouchlé pohledy školaček seděli v autobuse spolu, bavili se s vedoucí, která spokojená s průběhem soustředění jim tiše fandila.

Když konečně autobus zastavil, Heda hlídala a honila svěřenkyně, vedoucí se vítala s mámou a cosi si potutelně šeptaly.

Pomyslel si, „už nás mají v prádle, to se dalo čekat.“ 

Vylovil svoje zavazadla, postavil na zem kousek od mámy a čekal jak to všechno dopadne.

Přidala se k němu Heda a šeptala mu, „ řekneš to mámě?“

„Není třeba,“ namítl „vedoucí to už všechno vyžvanila.“

Posléze se dvě sudičky k nim připojily a tak popravdě řekl ,„ mami, jsme s Hedičkou snoubenci“.

Usmála se a prý už všechno slyšela.

"Až na to, že jste snoubenci. „Doufám, že školu doděláš?“ upozornila.

Heda se přidala, „samozřejmě, jinak bych ho zakousla, že doktore?“

Pomohl Hedě s baťohem, absolvoval první pohovor s její maminkou a domů se dostal až podvečer.

Rovnal si věci a chystal se že ještě před večeří se koukne na skripta, když uslyšel mámino zaklepání.

„Pojď dál mami!“ zvolal, „proč klepeš?“

Usmála se, „musím si zvykat, když nebudeš sám.“

„To nic, to zařídím,“ zasmál se „pověsím vždycky z venku na kliku cedulku s nápisem Nerušit.“

Sedla si do křesílka a zeptala se, „ tak jak si to dál představuješ?“

Zamyslel se, „prvně dodělám školu, pak přeberu praxi, no a potom by mohla být svatba.“

Dívala se na něho zkoumavě, „vydržíte to, je to ještě dlouhá doba?“

Usmál se, pohladil ji po vlasech, " neboj, nic nemáme ztraceného a nejsme malé děti.“

Zadumaně seděla a pak řekla rozhodně, „no snad to tak vyjde, ale i tak, nebyli byste první, ani poslední, jen by se to trochu uspíšilo.“

Posadil se do druhého křesílka, podíval se na mámu, „ vadilo by ti, kdybych si sem Hedvičku přivedl?“

„Naopak, byla bych ráda,“ řekla, „Hedvička, jak ji znám je velice hodné děvče, dokonce se těším až bude tu s námi.“

Máma pak odešla chystat večeři, tak roztáhl učení a začal dohánět zameškané.

Přece jenom to milování ubralo čas který plánoval na učení.

Leknutím málem poskočil, když se rozeřval mobil. Koukl, samozřejmě Heda, celá nažhavená novinkami, za posledních pár hodin co se neviděli.

A tak šel k večeři, mobil u ucha a jen odpovídal, „ano, rozumím, ano“.

Jakmile se dostal ke slovu, poprosil, „můžu se navečeřet?“

Z mobilu se ozval smích a zvuk polibku.

Zasedl k jídlu a pozoroval poťouchlý mámin výraz. „

Nesměj se,“ zavrčel, „to jste taky s tátou absolvovali takové hovory?“

„Za nás nebyly mobily,“ odvětila.

„Zlaté to časy,“ vzdychl si a dojídal večeři.

Dny rychle plynuly, střídavě se s Hedvičkou navštěvovali, dle času chodili do kina, nebo si jenom tak sednout do restaurace, či vinárny.

S mámou plánovali jak přestaví jeho pokoj,

Heda když byla u nich, pomáhala mámě v kuchyni a tak než se nadáli, přišla promoce.

V ordinaci, doktor  Weinwirt rychle vše předával, protože vidina klidu v důchodu ho hnala pryč od pacientů.

Sestra zůstala v ordinaci dále, tak pod jejím zkušeným vedením se rychle zapracoval a čekárna zůstávala plná netrpělivých pacientů.

Svatba proběhla jenom v malém okruhu blízkých, bylo jich něco přes třicet a Hedvika při svatebním polibku mu zašeptala, „Ano pane doktore.“

 

Pokračování : Slasti doktora Mráčka.