2. Helena.

„Tak, co to máme dneska dobrýho?“ brblal Rudla nad taškou s nákupem a přehraboval se v obsahu.

„Hele, nech tu taškou na pokoji, pokud máš hlad, tak se laskavě přesuň do ledničky,“ křikla na něj Helena, která si právě sundávala v předsíni kabát.

Zbytečně, protože mlsný manžílek se jenom tak odbýt nedal. Pojednou vytáhl z tašky povědomou láhev a v očích mu zajiskřilo blahem.

Pouze na chvíli, než si přečetl etiketu.

„Prosím tě, na cos kupovala griotku? Víš že já tyhle babský kapky nepiju. Já myslel že je to rum.“

„Však to není pití pro tebe miláčku,“ řekla a sebrala mu láhev z rukou.

„Ty si můžeš ten chlapský utrejch dát v hospodě.“

S brbláním se odsunul k ledničce a chvíli tam rabošil. Vytáhl klobásu, ze sáčku vylovil rohlík a zakousnul se do nich.

Podívala se na něj a zakroutila hlavou, „proboha, to si ho nemůžeš ohřát?“

„Proč?“ podivil se, „vždyť je dobrý.“

„Dneska nejdeš do hospody?“ otázala se a významně pohlédla na hodiny za ním.

Otočil se, „ a sakra, do prdele, musím jít,“ vylítl, rohlík s klobásou strčil do kapsy a sháněl se po své nejnovější hračce, mobilním telefonu.

„Vrážet prachy do telefonu, to umíš,“ prohlásila rozmrzele, „ale že já nemám co na sebe, to tě nezajímá.“

„Ale di?, „prohlédl si ji od hlavy k patě, „vždyť ti to sluší.“

„A navíc, to není obyčejný telefon, to je dotykový!“

„No a já ten svůj musím lízat jazykem, že?“ oponovala, „prosím tě už jdi, nebo ti něco uteče.“

Jakmile zmizel ve dveřích, přivolala malého následníka trůnu a začala ho upravovat.

„My někam půjdeme?“ zeptal se a trpělivě snášel maminčiny útoky na nepoddajné kadeře.

„Jdeme k tetě Květě,“ suše oznámila.

„Tak to abych si vzal to nové autíčko,“ zajásal.

„Nic si nebudeš brát, už by nebylo nové, seš celý tatínek,“ dirigovala, „hraček je tam dost.“

 

Ke Květě se dostali, když dámské dostaveníčko bylo napůl zaplněné.

„Uf, „odechla si, „ už jsem si myslela že přijdeme poslední, jo holky, tady je něco na naše jazýčky,“ vytáhla láhev Griotky.

„Tys byla ve městě?“ podivila se Jana.

„Ne, proč, koupila jsem ji v samošce?“ Helena se pohodlně posadila.

„Já tam žádnou neviděla,“ málem zanaříkala Jana, „já ji taky chtěla koupit.“

„To musíš mít holka čuch, nebo štěstí. Rudla si usmyslel, že mu mám koupit nějaký to lepší pivo, no a jak jsem vzala flašu piva, tak za ní byla schovaná Griotka. Zřejmě se tam dostala omylem, byla jediná.“

 

Květa mezitím donesla skleničky, tak je Helena naplnila a přiťukly si.

Lízla si a začala, „tak vám holky musím něco vyprávět. Rudla, jako správný mužský hračičkář si včera koupil ten chytrý telefon, co nemá tlačítka. Večer vlezeme do postele, já si četla, zády k němu a on si hrál s tím telefonem. Po chvíli mě to nedalo, otočím se a první co jsem uviděla byla nazdvižená deka, jak ho měl postavenýho. Tak jsem si myslela že má chutě a říkám mu, „miláčku, co to vidím, ty máš erekci?“

Nepřítomně se na mě podíval a odpověděl, „ne, to je přece Samsung.“

Holky, nebudete mě to věřit, já vylítla z postele a v poslední chvíli doběhla na záchod, málem jsem byla počuraná.“

A teď pobaveně sledovala jak se ženské u stolu kroutí v záchvatu smíchu.

 

Květa donesla na stůl tác s krásnými malými koláčky.

„Holky, vemte si, pekla jsem to na zkoušku.“

„Copak, copak, na zkoušku?“ rýpla si Růža, „kolik je vlastně Vašíkovi, myslím přes dvacet?“

„Osmnáct pryč, proč se ptáš?“ mechanicky se otázala Květa a potom ji svitlo, „jo, ty myslíš že se chystáme na svatbu, tak to seš na špatný adrese, nic takovýho.“

„Jo, když jsme u mladejch, jak si vede ten náš klacek Evi?“ pokračovala Růža.

Eva dojedla koláček a vyprskla, „teda Martin, to je číslo,

v biologii v písemce napsal: Samice člověka je schopna štvát vybranou oběť několik let, odehnat ji od stáda a vysílenou oženit."

A pokoj se otřásl smíchy.

„Cos mu na to řekla?“ zeptala se smíchy dusící Jana.

Eva pokrčila rameny, „nic, když to tak vezmete, v podstatě měl pravdu.“

Helena upila trošku Griotky a pokývala hlavou:

„No jo holky, to téměř úplně sedí na mého Rudlu. Teda, až na to že jsem ho nemusela štvát několik let, ale jen měsíců. Ale že by byl vysílený, to pochybuji. A taky vidíte, že se od svého stáda v hospodě nenechá odehnat.“

„Jak to vlastně s vámi dvěma bylo?“ zeptala se zvědavě Květa.

„Tak to by bylo trochu delší povídání, pokusím se ho pokud možno zkrátit,“ začala Helena.

„Jak jsem nastoupila do prvního zaměstnání, tak v létě se šikla rekreace v Itálii u Benátek. Jak se to tam jmenovalo…. Přesně si nepamatuji, je to už pár pátků, nějak Mar del Plata nebo podobně. V té době jsem nějak s klukem trvale nechodila, když tak s nějakým do kina, ale nic vážnýho.

No a v tý Itálii jsem jednoho dne zápasila se slunečníkem na pláži. Mrcha, po chvilce vždycky sklapl a já se lekla. A přišel vám tam takový mladý Ital, krasavec holky, to byste čubrněly. Pomohl mě spravit to plážový paraple a prej jestli jdu večer na disko. Tak jsem mu řekla, že bych aji šla, ale nemám s kým. On se hned nabídl. Zeptala jsem se jak to že umí česky. Prý máma je češka. Tak večer přihasil, tančili jsme, kecali a on, jestli nechci se projít večer po pláži. No, já tušila o co mu jde, ale když on byl takový krasavec. Tak jsme šli po pláži, pak se zastavil u hromady nějakých desek a začal mě líbat. Holky, ten to uměl tak, že když jsem se vzpamatovala, tak ten mrzák mě měl položenou na těch deskách a právě se mě cpal do frndy. Stačila jsem jenom bolestí zaskučet a už jsem ho cítila někde v břiše. No a potom jsem myslím dvakrát byla v sedmým nebi než skončil. Zeptala jsem se ho jestli to do mě pustil a on si stáhl s ochablíka prcku a ukázal mě ji. Prý není prase,aby holce kazil život. A pak už se mizera do konce dovolené neukázal. Přijela jsem domů a řekla jsem si, že to chce nějakýho chlapa nastálo, takový přelétavý známosti, to je dneska vo hubu. Když jsem přijela k tetě, zaúkolovala jsem Bořka, aby našel nějakýho svobodnýho kluka, který by stál za to. Vylezl ven, rozhlédl se a zeptal se mě co říkám tam tomu chlápkovi co stál před hospodou. Prý se jmenuje Rudla, ale že pochybuje, že se mě ho povede uhnat. Strejda dělá saunaře, tak jsem si u něj zamluvila saunu pro sebe a Bořek nalákal Rudlu, že půjdou do sauny. Rudla to samozřejmě sežral a byl tam ve stanovený čas. Mezitím jsem se nahá rozvalila na lehátku u bazénu, pěkně proti dveřím a čekala až se půjde vykoupat.“

Květa přerušila vyprávění dotazem kdo chce kávu. Donesla kávu, a při popíjení Helena pokračovala:

„Po hodné chvíli se otevřely dveře, vlezl dovnitř a já koutkem oka pozorovala co se bude dít. Tak prvně vyvalil oči a spadla mu brada. Potom se mu ten jeho klacek postavil jak semafór.“ Helena vzala lžičku od kávy, podržela ji dvěma prsty za kraj a potom prstem druhé ruky lžičku zvedla do vodorovné polohy. Ženské vybuchly smíchem.

Pokračovala, „podíval se na něj dolů, potom znovu na mě a skokem zmizel v bazénu. Vylézt musel, tak jsem čekala a ještě víc roztáhla nohy, ať kluk ví, co dostane. Vylezl, klacek byl poněkud ochablý, ale pak se podíval na mě a znovu se mu postavil jak péro. Tak jsem ho pozvala, ať si jde lehnout vedle mě. Jako každej muž, neodolal a jak se potom chtěl ze mě pakovat ven, tak jsem ho přidržela a bylo to. Za dva měsíce jsem mu sdělila, že bude tatínkem, vzal to sportovně a myslím, že jsem neprohloupila.

Dorazila zbytek Griotky ve sklenici a rozlila zbytek z lahve ostatním. Vzala si koláček, „teda Květo, ty se ti povedly, mám u tebe na ně recept.“

Čas pokročil, tak se ženská společnost pomalu rozpustila, sebrala ratolesti a zamířila k domovu připravit pánům tvorstva, vyhládlým z hospody něco k večeři.

 

J.R.

 

 

© robbertos.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma