1. Prolog.

Byl pátek.

Venku se šeřilo a Vašek na odchodu do hospody přelétl okem domácnost.

„Poslouchej Květo, na co máme roztažený ten velký stůl v obýváku?“

„Ty máš najednou nějaký starosti,“ ozvala se z kuchyně, „pozvala jsem si šamstra, když se flákáš v hospodě.“

„Tak to sis spletla světový strany, to jsi měla rozestlat postel a ne stůl,“ poznamenal zlomyslně a zabouchl dveře.

Květa si povzdechla, když najednou se otevřely dveře a Vašek zakřičel do chodby, „a ne abyste mě vychlastaly všechno víno!“

„Jak na to přišels?“ vydechla ohromeně.

„No, vidím to babské procesí i s harantama jak se sem šinou, tak ahoj.“

 

Pak nastalo vítání, ženské se usadily, děcka se zašila do dětského pokoje  a Květa spustila proslov.

„Takže holky, všechny víme, že se v pátek navečer ti naši pánové tvorstva zašijí do hospody. Naštěstí se tady Janin Jirka prolátl a tak je zřejmé, že se ti opičáci baví na náš účet. Tak jim to vrátíme taky. Vždycky když půjdou do hospody, sejdeme se, třeba tady, nebo si vybereme jiné místo a vypereme milánkům prádélko.“

„Jste pro?“

Souhlasily všechny.

„A Jana nám bude dělat špiónku, Jirka je taková slepičí prdelka, ten jí všechno vyžvaní.“

Jana zakroutila hlavou, „holky, to nebude jednoduché, voni se domákli, že to Jirka vyvalil a ten teďka drží hubu a nic neřekne.“

Růža vyprskla smíchy, „ta slepičí prdelka, to mě připomnělo minulý týden, ve čtvrtek. Začala kvokat slípka a tak jsem mu řekla ať mě ji chytí. Pacholek, prohlásil že slípky všechny kvokají. Tak mě dožral, že jsem si ji šla chytit sama. Potvora, vlítla do kurníku, tak jsem tam vlezla, lapla ji, když vtom jsem ucítila jak ten můj mě ho tam zezadu šoupnul. No, lekla jsem se, ohnala se po něm a zapomněla na slípku. A praštila s ní o zeď. Vpálil do svýho kamrlíku a dělal ze sebe blbýho, že on nic, že nevylezl ven. Na očích jsem mu viděla jak se baví. Představte si holky, chtěl mě nabulíkovat, že mě tam vlezl ten španělský slimák!“

Ženské u stolu se odporem otřásly.

„Mě se z toho jeho kecaní udělalo tak šoufl, že jsem musela vlítnout na záchod.“

 

„Tak počkej chvíli, holky dáte si kafé, nebo víno? On Vašek dostal nějaký víno když byl na fušce u vinaře,“ zeptala se Květa.

Rozhodly se pro víno, tak nachystala skleničky, donesla víno a společnou rukou pracně vytáhly zátku. Nalila a Růža pokračovala:

„No a na druhý den, v pátek, právě měl odcházet do hospody jsem se usadila na lavici a vedle sebe položila ošatku s vajíčky. Zavolala jsem ho, ať si sedne vedle mě, že potřebuju s ním něco probrat. Naletěl a sedl. Ale do vajíček, které jsem mu pod prdel podstrčila. Holky, ten výraz, to byl pohled pro boha, vůbec jsem nelitovala těch vajíček.“

Ženské zařičely takovým smíchem, že dětské osazenstvo vyběhlo z pokojíku a otevřenými ústy hleděly na rozchechtané tety.

„Poslouchej Růžo, to ti nebylo líto těch kalhot?“ zeptala se Helena dusící se smíchem.

Růža pohodila vzdorně hlavou, „nebylo, strčila jsem je do pračky a jsou jako nové. Ale holky, když on vstal, tak na zadku mu trčely zbytky skořápek a zadek by tak krásně obarvený do žluta.“

Květa mezi tím uklidnila a odvedla dětské osazenstvo do pokojíku  a zbytek dámského osazení statečně zdolával otevřenou láhev vína. Vrátila se, pohlédla na láhev a vytáhla v kuchyni z ledničky další. Po nezbytném pracném otevíráním se usadila a tak pokračovaly v debatě.

„Poslouchej Květo, tehdá jak bouchl ten lom, to ses opravdu tak lekla? zeptala se zvědavě Jana.

„Ale prd,“ zasmála se Květa a upila trošku vína.

„On Venca měl rozpracovanou ještě jednu, nějakou Anču Podlejsovou. A já pochopila, že vyhraje ta která rychleji rozevře nohy. Ten výbuch se hodil, svedla jsem to na leknutí.“

Pohlédla na hodiny.

„A kruci, ten čas letí. Holky já vás nevyháním, ale drobotina se musí připravit na kutě a také se nám vrátí hladoví pánové tvorstva.“

Ještě jednou si zdrbly poslední novinky, pobraly ratolesti a domluvily se na dalším pátku.

 

© robbertos.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma